Dva nové netradiční přírůstky

„V pražské zoologické zahradě máme řadu soch, jejichž autory jsou i skutečně významní umělci. Jak jsem si však nedávno znovu ověřil, že zdaleka největší oblibě se těší – plechoví mravenci. V posledních letech byli umístěni v zatáčce poblíž hlavního vchodu, a když jsme ji začali rekonstruovat, doslova nás zavalily dotazy, zda a kdy se tihle mravenci vrátí. Ano, vrátili se. Nemohli se nevrátit,“ vysvětluje ředitel Miroslav Bobek.

Původní Mravence prý někdy začátkem 70. let vyrobil jakýsi kovář, který pracoval pro „kolotočáře“ usídlené v Dolních Chabrech. Alespoň se to tak v zoo dlouho tradovalo. Nedávno jsme se však dozvěděli, že je vytvořil Jan Bárta, který pocházel z rodiny majitelů hotelu Šroubek, ale pracoval v dělnické profesi na Kladně a přivydělával si svářením.

V každém případě prvotní Mravenci vypadali poněkud jinak než ti dnešní, mimo jiné se honosili pouťově krajkovými zadečky, a byli jen čtyři. Postupem let se však proměňovali a obměňovali, přibývali i ubývali.

„Kunsthistorici by pro naše Mravence nejspíš příliš pochopení nenašli, ale nehledě na to jde o skutečně výjimečné dílo. Již čtyři a půl desetiletí probouzí obdiv i obavy u dětí a nostalgické vzpomínky u dospělých. Za vznik Mravenců přitom vděčíme autorovi, jehož jméno bezmála upadlo v zapomnění, a jeho početným následovníkům, kteří nejenom opravovali a upravovali původní mravence, ale také vytvářeli nové. Díky všem těmto tvůrcům jsou naši Mravenci ojedinělí ještě v dalším ohledu: Na rozdíl od ostatních sochařských děl se proměňují v čase. Jako by byli živí,“ dodává Miroslav Bobek.