2005 - Expozice levhartů mandžuských

Nová expozice pro levharty mandžuské vznikla v severozápadní části zoo, v sousedství expozice tygrů ussurijských. Je tvořena ubikací, expoziční voliérou a chovatelským zázemím.

Levharti výborně šplhají a skáčí, a tak nelze jejich venkovní výběh řešit jako otevřený. Proto má podobu prostorné voliéry, jejíž oplocení je tvořené kovovými sloupky a pletivem potaženým plastem, svrchu je uzavřená polypropylenovou sítí napnutou na lanech. Návštěvníci však nejsou rušeni pohledem přes pletivo, protože voliéra je po obvodu doplněná prosklenou vyhlídkou podobně, jako je tomu u gepardů nebo sousedních tygrů.

Součástí voliéry jsou i vodní plochy. Celkem zde jsou vybudovány 4 nádrže vzájemně propojené přepady. Voda cirkuluje a vytváří kaskádu o celkové výšce kolem 2 m. Břehy jsou vyskládány z kamenů a doplněny výsadbou. Další výsadba po obvodu postupně pohledově skryje pletivo.

Půdorys expoziční voliéry je zhruba obdélníkový, o rozměrech 11,2x17,8 m. Výška vlastního oplocení dosahuje 5,5 m.

Zahájení stavby: 1. září 2004
Dokončení stavby: červen 2005
Otevření expozice: 23. červebce 2005
Projektant: ateliér AND
Zhotovitel: TGS

Chov levhartů mandžuských

Levhart mandžuský je největším poddruhem levharta skvrnitého. Z celkem 8 poddruhů jich je ohroženo 5, levhart mandžuský nejkritičtěji. Obývá smíšené lesy na Dálném východě, kde panují dlouhé a tuhé zimy. Původní areál zahrnoval Mandžusko (S Čína), Korejský poloostrov a Primorsko (Rusko). Dnes se v Číně objevuje jen náhodou a v Primorsku žije zřejmě jen do 45 jedinců. Hlavní příčinou je intenzivní lov pro kožešinu i další části těla a ničení biotopu (těžba dřeva, aktuálně stavba plynovodu v Primorsku).

V pražské zoo se první levhart mandžuský objevil v r. 1961. Byl to samec Miška, který přišel z přírody, z Ruska. Další zvířata byli kříženci a i když se rozmnožovali, jejich potomci nebyli zaneseni do plemenné knihy.

Prvními čistokrevnými mláďaty byla dvojčata Bogan a Borina a poté jsme odchovali ještě 2 mláďata, naposledy samečka Edwarda v r. 2001.