Je šedý, jen hlavu a přední část krku jsou černé. Na rozhraní krku a hrudi má delší splývavá černá pera a bílá „ouška“ z prodloužených per za očima. Má na rozhraní krku a hrudi delší splývavá černá pera, která vytvářejí dojem jakéhosi límce, a k tomu bílá „ouška“ z prodloužených per za očima. Je to nejmenší z jeřábů a na rozdíl od většiny ostatních druhů je v přírodě hojný a vyhubení mu nehrozí. Hnízdí v suchých oblastech a vejce snáší na holou zem.

Foto: Miroslav Heráň

Zajímavosti

JEŘÁBI OBECNĚ: jeřábi patří do řádu krátkokřídlých spolu s chřástaly, trubači či dropy. Všichni jeřábi mají štíhlé tělo, vysoké nohy, dlouhý krk a ostrý, rovný zobák. Na první pohled připomínají volavky, s nimiž ale nejsou nijak blízce příbuzní. V letu je snadno rozlišíme – jeřábi drží krk natažený, volavky ho esovitě zatahují k tělu. Jeřábi žijí v trvalých párech, ale mimo dobu hnízdění se sdružují do různě početných hejn V době toku je pouto mezi partnery upevňováno pomocí půvabných tanců. Oba partneři se uklánějí, stoupají si „na špičky“, zdvihají křídla, poskakují nebo si dokonce sedají na patní klouby. Přitom hlasitě „troubí“ v duetu. Zvuky jsou vyluzovány díky prodloužené průdušnici, která je stočená a uložená v prohlubni prsní kosti. Úzký vzájemný vztah se projevuje i ve společné péči o vejce i mláďata. Různě velké, ploché hnízdo jeřábi stavějí na zemi. Mláďata jsou sice opeřená prachovým šatem a dovedou hned běhat, ale rodiče je poměrně dlouho hlídají, zahřívají a vodí.   JEŘÁB PANENSKÝ: je to nejmenší z jeřábů a na rozdíl od většiny ostatních druhů je v přírodě hojný a vyhubení mu nehrozí. Hnízdí v suchých oblastech a vejce snáší na holou zem. Je tažný, během migrace je loven sportovními střelci.

Chov v Zoo Praha

Již v roce 1933 věnovala zoologické zahradě paní Ludmila Jandová, manželka zakladatele zoo, čtyři jeřáby panenské, z nichž jeden tu žil až do roku 1948. Další jeřábi přišli v roce 1974 a od té doby je tento druh chován v Zoo Praha dodnes. V roce 1993 se podařil první úspěšný odchov dvou mláďat.