Je to středně velký klokan s šedobéžovou srstí, bělavým břichem a hrudí a narezlou šíjí a rameny. Ocas je svrchu šedý a zespodu bílý, prsty černé. Typické jsou poměrně dlouhé ušní boltce.

Klokan rudokrký, foto: Petr Hamerník

Zajímavosti

KLOKANI OBECNĚ: klokani jsou typičtí vačnatci – samice má na břiše zvláštní vak, který dovede pevně uzavřít. Když se po asi měsíční březosti narodí mládě, je dlouhé jen 1−2 cm a naprosto nesamostatné. Přesto se musí samo vyšplhat po matčině břiše do vaku, najít struk a uchopit ho do tlamičky. Zde se pevně přisaje a živeno mateřským mlékem několik měsíců roste, než začne vykukovat ven. Ještě dlouho poté však pro něj vak představuje útočiště. Snaží se do něj vrátit dokonce i v době, když už je ve vaku přisátý jeho mladší sourozenec. Samice klokana totiž dokážou odchovávat v podstatě tři generace potomků naráz. Zatímco oplodněné vajíčko ještě čeká v klidovém stadiu v děloze, dalším mládě je ve vaku a to nejstarší už ho opustilo. Další zvláštností pohlavních orgánů samic vačnatců je to, že mají vyvinuté dvě dělohy, i když funkční je „na střídačku“ vždy jen jedna. Lidé si obvykle klokany představují, jak se ve skupinách pasou na trávě či dlouhými skoky uhánějí otevřenou krajinou. Ve skutečnosti však klokani mohou osidlovat nejrůznější prostředí včetně skal a hustých lesů, některé druhy dokonce žijí výhradně na stromech a obratně šplhají, a mnohé žijí samotářsky. Všichni však mají silné zadní končetiny a dlouhý ocas, s pomocí kterého udržují při pohybu rovnováhu nebo se o něj během odpočinku opírají.   KLOKAN RUDOKRKÝ TASMANSKÝ: Jedná se o poddruh klokana rudokrkého, který obývá uastralský ostrov Tasmánii. Je dosti otužilý a snáší nízké teploty díky husté srsti na celém těle i na ocase. Bývá chován i v parcích a oborách. Často vytváří albinotické jedince s bílou srstí a modrýma očima. V dospělosti žijí klokani rudokrcí spíš samotářsky a jen občas vytvoří volné seskupení až 30 zvířat. Stejně jako ostatní vačnatci se vyznačují některými zajímavostmi. Samice mají vyvinuté dvě pochvy a dvě dělohy, které jsou funkční střídavě během následujících období rozmnožování. Ovšem v době březosti se jim vytváří ještě třetí pochva (samozřejmě bez dělohy), která slouží jako porodní cesta. Proto je samice klokana schopná vychovávat několik různě starých potomků současně. Zatímco právě oplodněné vajíčko čeká v klidovém stavu ve vejcovodu (tomuto období říkáme diapauza), starší vajíčko se vyvíjí v děloze. Další generace, je představována mládětem, které je již přisáté ve vaku. Zároveň samice dosud přikrmuje odrostlé mládě, jež se do vaku nevejde.

Ochrana

málo dotčený druh

Chov v Zoo Praha

První klokani rudokrcí (bez určení poddruhu) zamířili do Prahy z Anglie. V roce 1946 to byl pár klokanů z londýnské zoo, který vzápětí přivedl na svět první mládě. V 50. letech následovali další jedinci z Whipsnadu. Někteří z jejich potomků putovali v rámci výměny i do Pekingu (rok 1956). Od roku 1970 let jsme tyto klokany nechovali, noví jedinci, patřící k poddruhu M. r. rufogriseus, přišli v roce 2003.