Je celkově bílý, jen zobák a nohy má tmavé. V době hnízdění má žlutavou skvrnu na hrudi a prodloužená pera na hlavě. V letu drží krk natažený jako čápi.  

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

KOLPÍCI OBECNĚ: řád brodivých (Ciconiiformes) zahrnuje ptáky s dlouhýma nohama, krkem i zobákem. To všechno platí i pro kolpíky, a přece je poznáte na první pohled právě podle zobáku. Je totiž plochý a na konci rozšířený, takže tvoří jakousi plochou lžíci. Kolpíci se při hledání potravy procházejí mělkou vodou a zvolna pohybují hlavou ze strany na stranu. Rozšířený konec zobáku při tom mají ponořený, a protože je pružný, snadno do něj lapí drobné vodní živočichy. Na mnoha místech svého výskytu jsou kolpíci ohrožováni vysušováním mokřadů a používáním pesticidů a umělých hnojiv. Kolpíci hnízdí většinou na stromech, řidčeji v rákosí, často ve smíšených koloniích s volavkami a ibisy.  KOLPÍK BÍLÝ: hnízdí v koloniích, hnízdo si staví z větví, větviček, listí a trávy, a to buď na stromech, nebo v rákosí. Typicky utvářeným zobákem dlouhým až 23 cm prohmatává mělkou vodu a řídké bahno. Nejstarší okroužkovaný jedinec byl starý 28 let

Chov v Zoo Praha

První kolpíky bílé jsme získali z volné přírody v roce 1995. Jednalo se o dvě samice, z nichž jedna uhynula až v roce 2013, druhá žije v zoo dosud. poté přišli do pražského chovu ptáci ze zoo v Mulhouse, Berlíně, Ohradech a Bojnicích. Od roku 2000, kdy byla odchována první mláďata, se kolpíci pravidelně rozmnožují. Společně s pestrým společenstvem dalších ptačích obyvatel evropských mokřadů ho chováme v průchozí voliéře Dunajská delta, kde kolonie kolpíků pravidelně hnízdí.