Je to statná opice s protáhlým čenichem. Má stříbřitou až hnědavou srst a tmavě růžový obličej, ocas nemá. Samci jsou větší než samice, jinak ale vypadají podobně. Jako všichni makakové mají silné čelisti, dlouhé špičáky a lícní torby, které se táhnou až na krk.

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

MAKAKOVÉ OBECNĚ: Makakové jsou robustní opice, samci dosahují téměř dvojnásobné velikosti oproti samicím. Typické jsou pro ně dlouhé špičáky a lícní torby, které se táhnou podél krku a pojmou takřka stejné množství potravy jako žaludek. Většina makaků dává přednost životu na zemi, i když dovedou velmi dobře šplhat po stromech i po skalách. Jsou to společenská zvířata, v jejichž tlupě vládne určitá hierarchie. Dorozumívají se pestrou škálou hlasových projevů, postojů, pohybů a výrazů obličeje. Přátelské vztahy ve skupině jsou udržovány pomocí vzájemné péče o srst. Mláďata jsou neposedná a vnášejí mezi dospělé patřičný neklid, ovšem jen do určitého věku. Jakmile poporostou, neváhají je dospělí usměrnit pořádným štulcem. MAKAK MAGOT: Jsou jedinými primáty (kromě člověka), kteří žijí v Evropě. Společenský život magotů se řídí poměrně přísnými pravidly. Jednotlivé tlupy mohou mít až 40 členů a jejich jádrem jsou samice s mláďaty. Na rozdíl od většiny ostatních makaků se samci magotů podílejí na péči o mláďata.

Chov v Zoo Praha

Historie chovu magotů sahá až k počátkům zoo. V roce 1934 byl zaznamenán úhyn samičky, o jejímž příchodu nebo stáří však údaje chybějí. Poté se magoti objevili až v roce 1960, kdy přišla tři zvířata z pařížské zoo. Od roku 1969 nastala dvacetiletá pauza, až jsme v roce 1989 dovezli dva páry – jeden z chomutovského zooparku, druhý prostřednictvím firmy Ravensden z Maroka. Ti odešli v roce 1998 v souvislosti s chystaným bouráním pavilonu opic a nová zvířata osídlila již novou expozici s paovcemi hřivnatými v roce 2000. Oba druhy totiž žijí na strmých skalních svazích v horách severní Afriky,