Je šedý až pískově hnědý, na ocase jsou nápadné černé příčné pruhy. Samec má po stranách ocasu, který je zespodu bílý, černé skvrny, které zasahují až na modře zbarvené břicho. Samicím modré zbarvení chybí a černá kresba je méně výrazná.

Leguánek pruhoocasý. Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

LEGUÁNCI OBECNĚ: Pod pojem leguánek zahrnujeme několik rodů drobných příbuzných leguánů, kteří dávají spíše přednost živočišné potravě a nemají hřbetní hřeben. Jejich domovem jsou především suché oblasti Severní a Střední Ameriky a mnozí z nich patří na pouštích západu USA k jedněm z nejhojnějších druhů. V pražské zoo spatříte několik druhů leguánků pohromadě v teráriu Sonora v Pavilonu kočkovitých šelem.  LEGUÁNEK PRUHOOCASÝ: Je aktivní ve dne, s oblibou se sluní i během poledního vedra, přičemž zvedá střídavě dvě nohy. V noci se ukrývá v podzemních norách, kde také tráví chladnější zimní měsíce. Hbitě pronásleduje drobný hmyz, pavouky i další kořist, stejně rychle dokáže prchnout v případě nebezpečí. Při běhu má prsty i ocas ohnuté nahoru, někdy dokáže běžet kratší dobu jen po zadních. Předtím se ale snaží zastrašit predátora tím, že prudce stočí ocas nad hřbet, aby tak odhalil kontrastní kresbu na jeho spodní straně. Samci i samice obývají vlastní teritoria, která si hájí proti vetřelcům. Samice zahrabává vejce na vlhčích místech, zakrývá je na ochranu proti vyschnutí a hlídá hnízdo do vylíhnutí mláďat. Může mít i více snůšek ročně.

Chov v Zoo Praha

Leguánky pruhoocasé chováme od roku 2011 a ještě týž rok se poprvé rozmnožili. Po roce 2015 byl však chov přerušen a opět obnoven byl příchodem nových jedinců v roce 2022 z nizozemského Vlissingenu, kteří u nás zplodili již několik desítek mláďat.