Africký orel kejklíř patří mezi nejpestřejší a nejpůvabnější dravé ptáky na světě. Kromě rezavého hřbetu, černé hlavy a letek a červených nohou s kořenem zobáku a okolím očí je pro něj typický také nezvykle krátký ocas, který pod složenými křídly často ani není vidět. Své jméno získal díky typickému letu připomínajícímu balancování pouličního kejklíře.

Orel kejklíř. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Můžete ho zastihnout na savanách, jak létá nízko nad zemí a pročesává krajinu ve snaze vypátrat něco k snědku. Loví především drobné savce a ptáky, přičemž se k potravě obvykle snáší v úzké spirále. Jednotlivé dospělé páry si hájí stálé území, ale mladí ptáci bývají potulní a u bohatého zdroje potravy – např. termitišť v době rojení – se jich může shromáždit až padesát. Od dospělých jedinců se mladí liší natolik, že téměř ani nepůsobí jako stejný druh. Jsou totiž celí nenápadně hnědí, s modrozelenýma nohama a obličejem, které v pozdějším věku přecházejí do hnědé a teprve v dospělosti se barví do šarlatové.

Ochrana

V Červeném seznamu IUCN je veden jako ohrožený druh. Mezi příčiny jeho ohrožení patří mimo jiné narušování prostředí či otravy chemikáliemi.

Chov v Zoo Praha

Kejklíře mohli návštěvníci zoo pozorovat už v letech 1955−1958 a potom znovu v letech1960−1962. Po třicetileté přestávce přišel do zoo pár kejklířů v roce 1992. Ptáci pocházeli z přírody a v roce 1997 úspěšně zahnízdili. Bohužel samice o rok později uhynula, ale samec žije v zoo dosud. Jeho novou partnerkou se v roce 2007 stala samice pocházející rovněž z přírody, která k nám však přišla z Tierparku Berlín.