Dospělí jsou jednobarevní, mláďata mají krycí světlé proužky a skvrny. Na předních nohou má 4, na zadních 3 prsty, opatřené kopýtky.  

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

TAPÍŘI OBECNĚ: Tapíři patří mezi lichokopytníky, i když mají na zadních nohou 4 a na předních 3 prsty. Snad nejnápadnějším znakem tapírů je prodloužený horní pysk a nozdry, které tvoří jakýsi krátký chobot. Tapíři ho používají podobně jako sloni – k trhání rostlinné potravy, jako orgán jemného čichu i k dýchání při pobytu ve vodě nebo bažinách. Tapír je totiž na vodu velmi úzce vázaný. Ochlazuje se v ní, živí se vodními rostlinami a při nebezpečí hledá úkryt právě ve vodě. Dokáže dobře plavat a potápět se a dokonce i chodit po dně. Tapíři jsou aktivní za soumraku a v noci. Den tráví ukryti v hustém lesním podrostu a navzdory své velikosti unikají pozornosti. Žijí většinou samotářsky a jen v době námluv se vyhledávají pomocí pachových značek i nejrůznějších hlasových projevů. Samice rodí dobře vyvinuté mládě, které má na rozdíl od dospělých tmavou srst se světlými podélnými proužky a tečkami, jež slouží jako dokonalé krycí zbarvení v hustém podrostu. V prvních dvou týdnech života totiž mládě zůstává v úkrytu, zatímco se matka vydává na pastvu. Během dvou měsíců kresba začíná blednout a v půl roce je mladý tapír zbarvený stejně jako jeho matka.  TAPÍR JIHOAMERICKÝ: Žijí většinou samotářsky a jen v době námluv se vyhledávají pomocí pachových značek i nejrůznějších hlasových projevů. Samice rodí dobře vyvinuté mládě, které má na rozdíl od dospělých tmavou srst se světlými podélnými proužky a tečkami, jež slouží jako dokonalé krycí zbarvení v hustém podrostu. V prvních dvou týdnech života totiž mládě zůstává v úkrytu, zatímco se matka vydává na pastvu. Během dvou měsíců kresba začíná blednout a v půl roce je mladý tapír zbarvený stejně jako jeho matka. V nebezpečí prchá do vody.

Chov v Zoo Praha

Pár jsme chovali v letech 1950−1957, poté se v zoo objevili až v roce 2004. První mládě, sameček Heřmánek, se narodilo v roce 2006.