Zejozobové dělají svému jménu čest, protože mají čelisti dlouhého zobáku mírně ohnuté proti sobě tak, že se dotýkají špičkami, ale jinak mezi nimi zůstává štěrbina. Zajímavé je, že mláďata mají zobák normálně tvarovaný a štěrbina se vytvoří až v dospělosti.

Zajímavosti

Zvláštní tvar zobáku je přizpůsobením k dobývání těl měkkýšů z pevných schránek – ulit či lastur. Při lovu zejozobové procházejí podmáčeným terénem, bažinou nebo mělkou vodou, a jakmile obleví plže, přitisknou ho horní čelistí k podkladu a dolní čelistí tělo vytáhnou. Dokážou si poradit i s pevně zavřenými lasturami mlžů, trvá jim to ale déle. Zejozobové žijí v trvalých párech. Hnízdí v koloniích, často s jinými druhy ptáků. Ploché hnízdo z klacíků se nachází na stromě nebo v rákosí a je poměrně malé. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče, kteří také společně krmí mláďata.

Chov v Zoo Praha

První zejozob žil v zoo krátce v letech 1956−1957, ale soustavný chov začal v roce 1996. Tehdy přišel pár, který se stal zakladatelem chovu. První mládě úspěšně odchoval v roce 2011.