Karapax je tmavohnědý nebo černý, plastron žlutý nebo černý. Samec je o mnoho menší než samice a liší se i delším a silnějším ocasem.

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

  ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. Vodní želvy mají krunýř plochý, mnohdy pružný až kožovitý, někdy výrazně potlačený. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA KORUNKATÁ: Dříve známá jako želva diadémová, obývá řeky na severu Indie. Většinu života tráví ve vodě, ukrytá v bahnitém dně nebo nehybně splývající na hladině. V době námluv samec mává předníma nohama a dotýká se hlavou čenichu samice.  Její způsob rozmnožování je zcela jedinečný; vejce klade do vody, což je zřejmě nutný impulz pro vývin zárodků. Když voda opadne, probíhá inkubace na souši, ale v jejím závěru jsou vejce opět zaplavena a mláďata se líhnou pod vodou. Většina plazích vajec by delší pobyt ve vodě nepřežila. Důkaz, že u želv korunkatých tomu tak není, získala až pražská zoo, když napodobením tohoto jevu docílila jako první na světě odchovu mláďat.   

Chov v Zoo Praha

Chováme ji od roku 2006, první mláďata byla odchována v roce 2012.