Želva obrovská je jedním z největších zástupců suchozemských želv. Má klenutý krunýř a sloupovité nohy typické pro suchozemské želvy. Od galapážských sloních želv se odlišuje tvarem hlavy a malým štítkem na předním okraji krunýře. Zbarvení krunýře i kůže je šedé, krk je poměrně dlouhý.     

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý.Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA OBROVSKÁ: Pochází z atolu Aldabra. Ten patří k Seychelské republice a leží zhruba 600 kilometrů východně od pobřeží Afriky. Želvy obrovské jsou na Aldabře poměrně hojné – žije jich zde kolem 150 000 jedinců. Představují zde největší býložravce a mají zásadní vliv na podobu okolní krajiny – jsou takzvanými ekosystémovými inženýry. Na ostrovy Indického oceánu, kde byly původní druhy velkých želv vyhubeny, proto lidé jako náhradu vysazují právě příbuzné želvy obrovské. Želvy obrovské žijí ve skupinách a jsou aktivní ve dne, s vrcholy aktivity dopoledne a navečer. Protože na Aldabře obývají především suché travnaté křoviny a lesíky, kde se ke šťavnaté potravě příliš nedostanou, jejich jídelníček sestává hlavně z tuhé trávy, spásané nakrátko, a spadaného listí. Dokonce i v zoo dávají přednost senu před čerstvou trávou. Jsou nesmírně houževnaté a dokážou přežít několikaměsíční hladovění a žíznění. V období sucha se spokojí s vodou z ranní rosy, kterou nasávají vysunutými nozdrami. Potřebují ovšem dostatek zastíněných míst: i jediné odpoledne na přímém slunci pro ně může být smrtelné. Ve stínu proto bývá leckdy „hlava na hlavě“. Velmi rády se koupou, čímž se chladí, aby se v horkém podnebí nepřehřály, a navíc je koupele pomáhají zbavit vnějších parazitů.

Ochrana

Kdysi žily velké želvy na většině ostrovů západního Indického oceánu a mořeplavci i kolonisté je v obrovských počtech chytali jako vydatný zdroj masa. Do 19. století zmizely odevšad kromě neobydleného atolu Aldabra. Dnes jsou želvy obrovské chráněné, daří se je množit v záchranných chovech a byly vysazeny na některé další ostrovy jako náhrada za původní vyhubené druhy. Největším nebezpečím je pro ně poněkud paradoxně právě jejich početnost. Ve spojení s malým ostrovním areálem by se mohlo snadno stát, že celá populace vyhyne v důsledku epidemie nebo živelné katastrofy, jako je tajfun, zemětřesení nebo tsunami.

Chov v Zoo Praha

První želva obrovská žila v Zoo Praha dle dostupných údajů snad již v roce 1948. Z naší současné skupiny, kterou najdete v Pavilonu velkých želv, u nás žije nejdéle samec Toro, který dorazil v roce 1993. Je vůdčí osobností pavilonu a poznáte ho snadno: s hmotností přes 200 kg je ze všech želv obrovských největší a má vysoko klenutý krunýř s výrazně vystouplými štítky.

Podpora chovu

Naše želvy obrovské můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.