Je vysoký až 45 cm a má hřbet i křídla poseté okrouhlými tmavými skvrnami. Naproti tomu na křídlech jsou kontrastní tmavé a světlé pásky, které vyniknou zvláště v letu nebo při obranném postoji, který dytíci zaujímají na ochranu mláďat před predátory.

Foto: Petr Rošický

Zajímavosti

DYTÍCI OBECNĚ: svým chováním a pohybem poněkud připomínají čejky či kulíky, se kterými patří do společného řádu dlouhokřídlých, na rozdíl od nich jsou však aktivní v noci. Celý život tráví na zemi a létají jen neochotně, když už ale musí vzlétnout, je jejich let prudký a rychlý. Nápadné jsou na nich především velké, světlé oči, které jim zajišťují vidění i za šera, naopak zbarvení je typicky krycí, v různých odstínech hnědé, béžové a černé. Právě díky němu unikají dytíci pozornosti i v holé otevřené krajině, kterou obývají. Přitisknuti k zemi mohou nerušeně trávit den odpočinkem. Samci a samice vytvářejí často celoživotní páry. V sezení na vejcích, snášených do jednoduchého důlku v zemi, se oba rodiče střídají a společně také chrání vylíhnutá mláďata. Ta jsou nekrmivého typu, což znamená, že mají prachové peří a jsou poměrně soběstačná. Již krátce po vylíhnutí pobíhají s rodiči, kteří se při jejich obraně neváhají agresivně postavit dokonce i většímu predátorovi. Mimo období rozmnožování se dytíci sdružují do hejn o desítkách až stovkách jedinců. Převážná většina druhů dytíků je stálá a často se za celý život nevzdálí od místa svého vylíhnutí na víc než několik kilometrů. V Zoo Praha můžete pozorovat několik zástupců této nevelké skupiny ptáků, pocházejících z různých světadílů. DYTÍK SKVRNITÝ: je aktivní za soumraku a před rozedněním. Přestože je dobrým letcem, dává přednost pohybu po zemi. V době rozmnožování nebojácně brání své hnízdo. Jako jeden z mála dytíků není nijak zvlášť plachý a nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel.

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.