Samec ve svatebním šatě má na hlavě splývavé peří vytvářející typickou „přilbu“ a srpovitě zahnutý rozšířený prapor loketních letek. Samice je celkově šedohnědá, s bílými skvrnkami na spodní části těla a bílým proužkem za očima. Zrcátko, patrné za letu, je modrozelené.

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

KACHNY OBECNĚ: kachny, kachničky i kachnice patří do řádu vrubozobých a dá se říci, že tomuto označení dělají čest. Mají totiž plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Takřka všechny kachny jsou lépe přizpůsobeny k životu na vodě než na souši. Díky nohám posunutým k zadnímu konci těla se na zemi pohybují pomalou, kolébavou chůzí. Naproti tomu většina kachen dovede velmi dobře létat a čírky dokonce patří k nejrychlejším ptákům vůbec, Kachny si hledají potravu hlavně ve vodě. Při tom buď na vodě jen panáčkují nebo s nataženým krkem vybírají drobné živočichy a části rostlin u hladiny (plovavé kachny), nebo se potápějí celé (potápivé kachny). Příslušnost k první skupině poznáme na první pohled podle toho, že ptáci mají jen „mělký ponor“ a ocas nesou nad hladinou. Potápivé druhy sedí na vodě víc ponořené a ocas není vidět. Mnohé druhy kachen vykazují výraznou pohlavní dvoutvárnost – samci jsou přinejmenším v době toku pestřeji a nápadněji zbarvení. Platí to hlavně u druhů, u nichž na vejcích sedí jen samice, zatímco samec obvykle hlídá okolí hnízda – nebo se na péči o potomky nepodílí vůbec. Poměrně běžně se u kachen setkáváme s vnitrodruhovým hnízdním parazitismem. Pod tímto odborným pojmem se skrývá situace, kdy samice snáší část vajec do hnízd jiných samic stejného druhu. Je to zřejmě jakási pojistka na ochranu před predátory – i kdyby jedno hnízdo nepřítel objevil a zničil, další potomci z jiných hnízd přežijí. Káčata jsou takřka ihned po vylíhnutí schopná běhat, plavat a samostatně si shánět potravu. Matka je pouze vodí na místa, kde je jí největší hojnost, hlídá je před predátory a v noci zahřívá.  KACHNIČKA MANDARÝNSKÁ: Pro půvabný vzhled je často chována jako okrasný pták. Tok je velmi okázalý, jak napovídá i vzhled samce. Ten předvádí pestré zbarvení i nápadné letky. Přitom krouží kolem samice, náznakově pije a potřásá křídly, případně se potápí. Pár pak spolu často žije několik let. Hnízdí ve stromové dutině, samice ji vystýlá prachovým peřím. Na vejcích sedí sama a poté láká mláďata zvláštním voláním ze země. Kachňata na tento signál vyšplhají na okraj hnízda a volným pádem přistanou na zemi, odkud je matka odvede k vodě.

Chov v Zoo Praha

První záznamy o chovu této kachničky pocházejí z roku 1981. Protože se však jedná o mláďata vylíhlá v zoo, je zřejmé, že kachničky mandarínské mohli návštěvníci zoo obdivovat již dříve.