Vzhled dospělého samce krocana divokého je tak typický, že si ho nelze splést. Neopeřená červená hlava s hrbolatým povrchem i červené laloky pod hrdlem a na krku kontrastují s tmavým, kovově lesklým opeřením. Nápadný je i dlouhý ocas, který samec při toku nebo při hrozbě vějířovitě roztahuje. I domácí krocani si zachovali lysou červenou hlavu a lalok, ovšem zbarvení peří mívají mnohem různorodější a často jsou chováni v bílé formě.

Foto: Jiří Drábek

Zajímavosti

Krocany – největší zástupce domácí drůbeže – chovali pro maso, peří a jako obětní zvířata již původní obyvatelé Ameriky před 3 000 lety. Odtud se v 16. století se španělskými mořeplavci dostali krocani do Evropy. Jejich předkem je americký krocan divoký. Na rozdíl od kura domácího i jiné drůbeže nebylo vyšlechtěno příliš mnoho plemen krocanů, možná pro jejich velikost a krátkou dobu chovu. Největší a nejtěžší krůta bílá je také nejčastěji chována na dvorech i ve velkochovech. Krocan domácí bronzový se svým vzhledem velice blíží krocanům divokým. Když nastane doba rozmnožování, začne krocan lákat samice – krůty – nápadným chováním. Vybere si dobře viditelné místo a předvádí na něm jakýsi tanec, který doprovází rozevíráním barevného ocasu do širokého vějíře. Také nafukuje červeně zbarvené lysé laloky na hlavě a ozývá se hlasitým drsným voláním – hudrováním. Samice krocanů se nazývají krůty a jsou menší než samci.

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.