Jako většina ropuch má zavalité tělo, krátké nohy, hrbolatou kůži a vodorovné zorničky. Zbarvení je hnědé, na spodní straně těla se světlou „siťkou“.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

ROPUCHY OBECNĚ: Ropuchovití (Bufonidae) jsou velkou čeledí žab s přibližně 500 známými druhy, rozšířenou téměř po celém světě. Kromě vlastních ropuch mezi ně patří například i štíhlé barevné žáby rodu atelopus, jejichž příslušnost do této čeledě by laik jistě nehádal. Až na několik podobných výjimek však mívají ropuchovití nenápadné barvy, bradavičnatou kůži a zavalité tělo s krátkýma nohama, které jim neumožňují velké skoky ani rychlý pohyb, ale jen pomalou chůzi či poskakování. Pokud se setkají s predátorem, namísto útěku proto obvykle sázejí na jed, který mnoho druhů vylučuje z nápadných žláz za očima v podobě mléčného sekretu. U některých ropuch je tak silný, že dokáže při olíznutí zabít i psa.    Ropuchovití dokážou žít v nejrůznějším prostředí, dokonce i na pouštích, a srovnatelně pestrý je i jejich způsob rozmnožování. Vajíčka mohou být kladena do vody i na souš a mláďata mohou po vylíhnutí procházet stadiem pulce, nebo již mít vzhled dospělých. Některé druhy pak zašly ještě dál a vajíčka nekladou vůbec; místo toho přivádějí na svět rovnou malé žabky, což je naprosto ojedinělý jev. Pravé ropuchy však k rozmnožování vodní nádrž obvykle potřebují, byť by to měla být jen dočasná kaluž. Vajíčka, která do ní kladou v dlouhých šňůrách, mají velmi rychlý vývoj, stejně jako vylíhlí pulci. Bez ohledu na velikost dospělých zvířat bývají pulci maličcí a rovněž žabky po proměně jsou zpočátku velice malé. Teprve postupně dorostou v plnou velikost.   ROPUCHA SÍŤKOVANÁ: Aktivní je v noci, ve dne se ukrývá pod kameny nebo v nejrůznějších dírách. V případě ohrožení se dovede nafouknout, takže ji menší zvíře nezvládne spolknout.

Chov v Zoo Praha

Chováme ji od roku 2010. V našem pavilonu má úlohu „biologické zbraně“ proti švábům.