Je to jedna z nejmenších bodlinatek. Typická je krátká hlava a dále dlouhé a tuhé bodliny, které dokáže naježit. Zbarvení hřbetu je proměnlivé, od šedavého po sytě rezavé.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

BODLINATKY OBECNĚ: Bodlinatky, dříve známé jako myši bodlinaté, dostaly jméno podle tuhých štětinovitých chlupů na hřbetě, tvořících jakési bodliny. Jsou to pospolití myšovití hlodavci, kteří žijí v různě početných koloniích. Obývají suchá stanoviště typu pouští a polopouští, některé druhy se zdržují i v blízkosti člověka. Živí se semeny i dalšími částmi rostlin, především ale bezobratlými a někdy i zdechlinami. Samice rodí několikrát ročně poměrně dobře vyvinutá mláďata, která jsou na rozdíl od jiných myších mláďat již při narození osrstěná, poměrně veliká, a dovedou se aktivně pohybovat a následovat matku – ke známým myším „holátkům“ mají tedy daleko. Bodlinatky většinou nestaví hnízdo vůbec nebo jen málo důkladné, ze suché trávy. Mláďata zůstávají v prvních dnech ukrytá a u některých druhů je kojí kromě matky i jiné samice z kolonie. Domovinou bodlinatek je Afrika, západní Asie a Středomoří, kam však byly zřejmě zavlečeny. V rámci areálu vytvářejí mnoho typů a jejich systematika je zatím neustálená. BODLINATKA JIHOAFRICKÁ: je aktivní převážně za soumraku a v noci, někdy i brzo ráno. Plnému slunci se vyhýbá. Zdržuje se hlavně na zemi, i když dovede velmi dobře šplhat. Žije samotářsky nebo v menších skupinkách, ovšem i v tomto případě využívá každý jedinec k odpočinku svou vlastní noru. Mláďata se rodí dobře vyvinutá a v prvních dnech se drží pevně přisátá k matčiným strukům.

Chov v Zoo Praha

Tento druh jsme získali v roce 2012.