Má nápadně rozšířené prsty a výborné krycí zbarvení, kterým napodobuje kůru stromů.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

GEKONI OBECNĚ: gekoni a gekončíci bývali řazeni do jedné čeledi gekonovitých, v současné době jsou uznáváni jako dvě samostatné čeledi. Lidé si obvykle gekona predstaví jako malého ještera, který díky přísavkám zdatně zdolává i kolmé a na první pohled zcela hladké povrchy. Ve skutečnosti jsou však gekoni mnohem rozmanitější: některé druhy si při šplhání namísto přísavkami pomáhají dlouhými tenkými prsty se zahnutými drápky, další nešplhají vůbec a místo toho se zahrabávají do substrátu, některé mají tenoučké, hubené tělo, mnohé zas mají zkrácený či stočený ocas. A to ani nemluvě o dalších zástupcích čeledi gekonovitých, kteří v češtině jméno „gekon“ či „gekončík“ nenesou: denních felzumách a pagekonech či podivných ploskorepech, kteří svým vzhledem napodobují suché listy, větvičky či kůru stromu porostlou lišejníky! Se všemi zástupci skupiny se setkáme v subtropech a tropech a mnozí jsou oblíbenými terarijními zvířaty. V pražské zoo chováme hned několik druhů stromových, skalních i pozemních gekonů.  GEKON Chondrodactylus laevigatus: žije pouze v subsaharské Africe, zdržuje se v suchých biotopech, kde vyhledává úkryty ve skalách, pod kůrou stromů i v domech. Je poměrně statný, dorůstá délky až 20 cm. Je aktivní v noci. Námluvy probíhají podobně jako u jiných gekonů – samec se ze strany přiblíží k samici a klepne ji hlavou do krku. Pokud je samice připravena k páření, dovolí samci, aby ji uchopil za kůži na krku nebo za přední nohu. V opačném případě jednoduše uteče. Samice pak zahrabe vejce poměrně mělce do půdy a víc se o ně nestará.

Ochrana

málo dotčený druh

Chov v Zoo Praha

Chováme je od roku 2004.