Jméno dostal podle tmavého pruhu na hrudi, svrchu se podobá doupňákovi. Má nápadně dlouhý a jakoby rozčepýřený ocas s hustým příčným pruhováním.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

HOLUBI OBECNĚ: holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Mají totiž poměrně měkký zobák, který je tvrdý jen na špičce a u kořene je překrytý kožovitým ozobím. Jsou to býložraví ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena a plody. Zatímco zástupci z mírného pásma bývají poměrně nenápadně zbarvení, mnoho tropických holubů naopak vyniká pestrými barvami, kterými se mohou směle měřit s papoušky. U specializovaných chovatelů proto patří mezi žádané okrasné ptáky do voliér. Všichni měkkozobí, tedy nejen holubi, ale také jejich štíhlejší příbuzné hrdličky a mohutní pozemní korunáči, se vyznačují několika zvláštnostmi. Především nemají prachové peří a mazová žláza u kořene ocasu je vyvinuta jen slabě nebo dokonce úplně chybí. Proto si peří „pudrují“ jemnými částečkami, které vznikají rozpadem jemné dolní části praporu obrysových per. Další zvláštností měkkozobých je tvorba takzvaného holubího mléka. Holoubata jsou totiž po vylíhnutí bezmocná a semena by nestrávila. Rodiče je proto krmí tvarohovitou hmotou bohatou na bílkoviny, která se jim tvoří ve voleti. Holubi také pijí jinak než většina ostatních ptáků – ponoří zobák do vody a sají, zatímco většina ptáků vodu nabere, zvedne hlavu a nechá ji stékat do krku. Mnozí holubi a hrdličky jsou vynikající letci – rychlí a vytrvalí, s neuvěřitelným smyslem pro orientaci a navigaci. To platí zvláště pro tažné druhy z mírného pásma.  HOLUB PŘÍČKOPRSÝ: Je někdy uváděn jako holub kukaččí. Někdy létá za potravou na zem, častěji se však krmí na stromech, kde je velice mrštný a leckdy se věší i hlavou dolů, aby na sousto lépe dosáhl. Není nijak zvlášť plachý, i v přírodě je možné ho pozorovat poměrně zblízka.  

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.