Jako všechny druhy kachen má plochý zobák a poměrně krátké nohy, posunuté směrem k zadní části těla, takže se při pohybu na souši typicky kolébá. Může být bílá nebo zbarvená téměř jako kachna divoká.

Zajímavosti

KACHNY OBECNĚ: kachny, kachničky i kachnice patří do řádu vrubozobých a dá se říci, že tomuto označení dělají čest. Mají totiž plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Takřka všechny kachny jsou lépe přizpůsobeny k životu na vodě než na souši. Díky nohám posunutým k zadnímu konci těla se na zemi pohybují pomalou, kolébavou chůzí. Naproti tomu většina kachen dovede velmi dobře létat a čírky dokonce patří k nejrychlejším ptákům vůbec, Kachny si hledají potravu hlavně ve vodě. Při tom buď na vodě jen panáčkují nebo s nataženým krkem vybírají drobné živočichy a části rostlin u hladiny (plovavé kachny), nebo se potápějí celé (potápivé kachny). Příslušnost k první skupině poznáme na první pohled podle toho, že ptáci mají jen „mělký ponor“ a ocas nesou nad hladinou. Potápivé druhy sedí na vodě víc ponořené a ocas není vidět. Mnohé druhy kachen vykazují výraznou pohlavní dvoutvárnost – samci jsou přinejmenším v době toku pestřeji a nápadněji zbarvení. Platí to hlavně u druhů, u nichž na vejcích sedí jen samice, zatímco samec obvykle hlídá okolí hnízda – nebo se na péči o potomky nepodílí vůbec. Poměrně běžně se u kachen setkáváme s vnitrodruhovým hnízdním parazitismem. Pod tímto odborným pojmem se skrývá situace, kdy samice snáší část vajec do hnízd jiných samic stejného druhu. Je to zřejmě jakási pojistka na ochranu před predátory – i kdyby jedno hnízdo nepřítel objevil a zničil, další potomci z jiných hnízd přežijí. Káčata jsou takřka ihned po vylíhnutí schopná běhat, plavat a samostatně si shánět potravu. Matka je pouze vodí na místa, kde je jí největší hojnost, hlídá je před predátory a v noci zahřívá.  KACHNA DOMÁCI: divokým předkem kachny domácí je kachna divoká, ovšem historie zdomácnění kachen je poněkud nejasná. Došlo k němu zřejmě jednak v Mezopotámii v období až 5 000 let př. n. l., jednak v Číně a Indii – rovněž dávno před naším letopočtem, ale kdy přesně, nevíme. Chována je také pižmovka domácí, která je výsledkem domestikace pižmovky velké, jež se odehrála v předkolumbovské době ve Střední a Jižní Americe. Oproti kachně domácí mají kachny domácí mnohem rozmanitější stavbu těla i zbarvení. Často došlo k vymizení hnízdního pudu, a tak v tom případě jsou vejce inkubována v líhních. Těžká masná plemena také ztratila schopnost létat a většina domácích kachen má silně potlačený stěhovavý pud.

Chov v Zoo Praha

Kachny domácí najdete od roku 2005 v Dětské zoo.