Je největší z tří druhů pekariů. Typickými znaky jsou malá kopýtka (adaptace na život v hustém porostu), protáhlý čenich, delší boltce i ocas a bílé chlupy na čenichu. Samec, samice jsou zbarveni podobně. Mláďata nejsou proužkovaná, nýbrž skořicově hnědá.    

Zajímavosti

Jihoameričtí pekariové zastupují na tomto kontinentě prasata a své vzdálené příbuzné nezapřou. Většinu času věnují pátrání po potravě a plochým rypákem přerývají měkkou půdu. Až do roku 1972 byli pekariové Wagnerovi – nejohroženější ze všech pekariů – považování za prehistorické, vyhynulé zvíře, poté však byla zjištěna populace na pomezí Argentiny, Bolívie a Paraguaye. Pekariové Wagnerovi žijí v rodinných skupinkách, jejichž členové se dorozumívají pestrou paletou zvuků a své území si důrazně brání před vetřelci. Teritorium i ostatní členy skupiny značkují mléčně bílým výměškem hřbetní pachové žlázy, který se uvolňuje při otírání o vegetaci nebo jiná zvířata. Jsou aktivní během dne, a to i ve velmi horkých oblastech. Trnité sukulenty, jimiž se živí, zbavují ostnů tak, že je válejí po zemi, nebo ostny okoušou a vyplivnou. Dvoudílný žaludek je přizpůsoben k trávení tuhé potravy obsahující kyseliny. Pekariové Wagnerovi obývají poměrně malé území a jsou citliví na lidskou činnost. Jejich početní stavy klesají v důsledku pytlačení a přeměny kdysi odlehlých porostů na velkoplošné ranče. Druh je v Červeném seznamu IUCN zařazen jako ohrožený.

Chov v Zoo Praha

V pražské zoo je pekari Wagnerův chován až od roku 2016 a jeho získání bylo velice prestižní záležitostí. V roce 2019 se nám podařil první odchov – jako teprve třetí zoologické zahradě v Evropě.

Podpora chovu

Naše pekariové Wagnerovi můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.