Je jedním z nejmenších druhů dikobrazů. Typická je krátká, zakulacená hlava bez zřetelného krku, zavalitá postava a malé oči i boltce. Samci se od samic liší pouze větší velikostí.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

DIKOBRAZI OBECNĚ: dikobrazi jsou velcí hlodavci, kteří žijí jen v Evropě, Africe a Asii. Jejich ostny tedy nikdy nemohly zdobit indiánské mokasíny – v Americe žijí sice podobní, ale jen vzdáleně příbuzní urzoni. Typické dikobrazí ostny vznikly přeměnou chlupů a mohou být různě dlouhé a tvrdé. Novorozené mládě má bodlinky měkké, ale během několika dní mu rovněž ztvrdnou. Ostny jsou velice účinnou zbraní, i když je dikobrazi nevystřelují. Při ohrožení se však dovedou bleskově otočit, couvnout a naježené ostny pak snadno uvíznou v těle nepřítele, kde mohou zanechat bolestivé rány, které se lehce zanítí. Než ale dikobraz zaútočí, snaží se nepřítele zastrašit mručením, dupáním a chřestěním dutými bodlinami na konci ocasu. Dikobrazi jsou aktivní nejčastěji v noci a den tráví v norách, které si sami hrabou. Rostlinnou potravu hledají na zemi. V zoo chováme dva druhy.  DIKOBRAZ PALAWANSKÝ:  z Filipín je poměrně malý druh (váží do 5,5 kg), obývající nížinné i horské lesy i otevřenou krajinu s jeskyněmi. V důsledku úbytku lesů i lovu je zařazen jako zranitelný druh. Je aktivní převážně v noci, den tráví v úkrytu ve skalních skulinách nebo v norách, které si vyhrabává většinou u paty deskovitých kořenů velkých stromů. V noře si buduje hnízdo z trávy a listí a často se v ní sejde až deset zvířat. V době rozmnožování žijí monogamně, ale mimo toto období jsou samotáři. Při hledání potravy urazí za noc i 16 km.

Ochrana

V Červeném seznamu IUCN je dikobraz palawanský veden jako zranitelný druh. Příčinou je úbytek tropických lesů i lov.

Chov v Zoo Praha

V pražské zoo chováme tento druh od roku 2015.