Patří k největším druhům bércounů. Lesnímu prostředí je přizpůsoben tmavě rezavou barvou srsti s bílou kresbou, která se liší u jednotlivých poddruhů. Zadní nohy jsou delší než přední, což způsobuje nahrbený postoj zvířete. Ocas je dlouhý, u kořene se nachází pachová žláza. Dlouhý čenich je neustále v pohybu. Nozdry jsou umístěné na jšho špičce, zatímco hmatové chluby u kořene. Samec se od samice vzhledem nelíší, má ale delší špičáky.

Bércoun skvrnitý, foto: Roman Vodička, Zoo Praha

Zajímavosti

Žije v párech nebo malých skupinách. Při nebezpečí se navzájem varují dupáním zadníma nohama nebo poklepáváním ocasem o zem. Jsou aktivní většinou ve dne a v noci odpočívají v hnízdě z listí, které si připraví v mělké prohlubni na zemi. Vyhrabávají ji předníma nohama. Podobné hnízdo buduje samice pro mláďata, která v něm zůstávají dva týdny. S rodiči se zdržují ještě dalších asi 8 týdnů, dokud si nenajdou vlastní teritorium.

Chov v Zoo Praha

V současné době ho nechováme.