Velký druh scinka s širokou hlavou a zakulaceným čenichem. Neobvyklé je výrazné zbarvení, které je stejné u samce i samice.

Scink ohnivý. Foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

SCINKOVÉ OBECNĚ: Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé.  SCINK OHNIVÝ: Je to denní druh, který tráví nejteplejší část dne a noc v podzemní noře, kterou si sám vyhrabe. Dovede dobře šplhat a je velmi aktivní. Navzdory tomu i nápadnému zbarvení ho lze spatřit spíš vzácně, protože je poměrně plachý. V chovech ale většinou plachost ztrácí a je pro svou nenáročnost vhodný i pro začátečníky.