Od jiných ježků se odlišuje nápadně dlouhými ušními boltci, které jsou adaptací na život v horkém pouštním prostředí – podobně jako velké uši fenka.

Ježek ušatý, foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

JEŽCI OBECNĚ: Patří do řádu hmyzožravců a opravdu se živí téměř výhradně živočišnou potravou – žížalami, hmyzem, ještěrkami, hady, ale také vejci nebo zdechlinami. Jen některé druhy příležitostně požírají také sladké plody. Ježci jsou aktivní hlavně za šera a v noci. Bodliny vznikly přeměnou srsti a slouží jako obrana – ježek pevně stočený do pichlavého klubíčka je téměř nedobytný. Novorozená mláďata však pichlavou ochranu zpočátku postrádají: na svět přicházejí holá, slepá, hluchá a zcela bezbranná. Bodliny mají při narození překryté jemnou kůží. Na povrch jim proniknou za několik málo hodin, ale zpočátku jsou měkké a nepíchají – ztvrdnou až během následujících dní. Ježci – a to nejen dospělí, ale právě i ještě slepá mláďata v hnízdě – si do bodlin často vtírají napěněné sliny. Obvykle tak činí, když se dostanou do nového prostředí nebo narazí na něco, co vydává výrazný pach (a takovouto výrazně „vonnou“ věc předtím leckdy důkladně rozžvýkají). Neví se jednoznačně, proč to dělají, ale jednou z nejčastěji uváděných teorií je, že se takto „parfémují“.   JEŽEK UŠATÝ: Je skvěle přizpůsobený suchému a horkému podnebí, jaké v oblastech jeho výskytu panuje (přinejmenším přes léto); dlouhé uši efektivně odvádějí teplo a bez potravy i vody vydrží až 10 týdnů. Aktivní je v noci, kdy se vydává pátrat po potravě a může nachodit až 9 km. Dny tráví buď ve vlastní noře, nebo využívá opuštěné nory po pískomilech či želvách. V chladnějších oblastech svého výskytu, například v Mongolsku, upadá v nepříznivém období roku do zimního spánku – hibernace. V extrémně horkých částech areálu pak může v období největších veder upadat do obdobného stavu, který se však v tomto případě nazývá letní spánek neboli estivace.