Má jednobarevně plavé až narezlé zbarvení (existuje i černá forma), štíhlé tělo, krátký ocas a dlouhé nohy. Typické jsou dlouhé štětičky tmavých chlupů na špičkách boltců a černé linky v obličeji.

Foto: Jiří Trojánek, Zoo Praha

Zajímavosti

Karakal sice může štětičkami chlupů na boltcích připomínat rysa, ve skutečnosti však má blízké příbuzné mezi servaly. Srst karakala ho v prostředí otevřené suché krajiny dokonale maskuje. Životu v místech, kde je voda vzácností, je výborně přizpůsoben a velice účinně hospodaří s tekutinami obsaženými v potravě. Je neobyčejně mrštný a silný, obratně se pohybuje mezi příkrými balvany a dobře skáče a šplhá. Proto dokáže ulovit i těžko polapitelné damany. Jeho častou kořistí jsou také ptáci, které často chytá jediným výskokem přímo v letu. Zdolá dokonce i zvířata, která jsou v poměru k jeho tělu značně velká, například čápy. Dospělí karakalové jsou samotáři a samci si obhajují teritorium, ale mláďata spolu často zůstávají, dokud nedospějí.

Ochrana

Původní areál karakala byl mnohem rozsáhlejší než současný a na mnoha místech Asie i v severní Africe jsou dnes tyto kočky vzácné a ohrožené.

Chov v Zoo Praha

V současné době druh nechováme.