Patří k nejkrásněji zbarveným holubů. Je poměrně velký, základní zbarvení je popelavě šedé, na hřbetě a křídlech s kovovým leskem v odstínech zelené, modré a rezavé barvy. Prodloužená pera na krku splývají a tvoří jakýsi pláštík. Krátký ocas je bílý, nohy šedé a prsty červené. Samice má bílou duhovku, zatímco samec a mláďata ji mají hnědou.

Foto: Jiří Drábek

Zajímavosti

HOLUBI OBECNĚ: holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Mají totiž poměrně měkký zobák, který je tvrdý jen na špičce a u kořene je překrytý kožovitým ozobím. Jsou to býložraví ptáci, jejichž hlavní potravou jsou semena a plody. Zatímco zástupci z mírného pásma bývají poměrně nenápadně zbarvení, mnoho tropických holubů naopak vyniká pestrými barvami, kterými se mohou směle měřit s papoušky. U specializovaných chovatelů proto patří mezi žádané okrasné ptáky do voliér. Všichni měkkozobí, tedy nejen holubi, ale také jejich štíhlejší příbuzné hrdličky a mohutní pozemní korunáči, se vyznačují několika zvláštnostmi. Především nemají prachové peří a mazová žláza u kořene ocasu je vyvinuta jen slabě nebo dokonce úplně chybí. Proto si peří „pudrují“ jemnými částečkami, které vznikají rozpadem jemné dolní části praporu obrysových per. Další zvláštností měkkozobých je tvorba takzvaného holubího mléka. Holoubata jsou totiž po vylíhnutí bezmocná a semena by nestrávila. Rodiče je proto krmí tvarohovitou hmotou bohatou na bílkoviny, která se jim tvoří ve voleti. Holubi také pijí jinak než většina ostatních ptáků – ponoří zobák do vody a sají, zatímco většina ptáků vodu nabere, zvedne hlavu a nechá ji stékat do krku. Mnozí holubi a hrdličky jsou vynikající letci – rychlí a vytrvalí, s neuvěřitelným smyslem pro orientaci a navigaci. To platí zvláště pro tažné druhy z mírného pásma.  HOLUB NIKOBARSKÝ: je nejbližším žijícím příbuzným nelétavého doda, i když na to vůbec nevypadá. Vyniká splývavým prodlouženým peřím na krku a hřbetě. Většinu dne tráví na zemi v příšeří pralesů, ve větvích pouze hnízdí a hřaduje. Za potravou často přelétá z ostrova na ostrov, a to i na velké vzdálenosti. Přeletuje v menších hejnech a hledá potravu, kterou sbírá většinou na zemi. Je monogamní, páry jsou většinou trvalé. Hnízdí na menších a klidnějších ostrovech. 

Ochrana

Je zařazen v červeném seznamu ohrožených druhů.

Chov v Zoo Praha

V zoo je chováme od roku 1969, ale první odchovy se podařily až v roce 2000.