Hroch má válcovité tělo, poměrně krátké a silné nohy a mohutnou hlavu. Nozdry, oči a uši jsou v jedné rovině na vrcholku hlavy, takže hroch může dýchat a sledovat okolí, i když je zcela ponořený ve vodě. Boltce jsou malé, kornoutovité, a pohybují se nezávisle na sobě. Břidlicově šedá nebo šedohnědá kůže je až 3 cm silná, lysá a zvrásnělá. Hroši mají na nohou 4 prsty zakončené malými kopýtky.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

Hroch je bezesporu jedno z nejpopulárnějších afrických zvířat. Neodmyslitelně patří k obrázku teplých řek, kde se stáda hrochů lenivě povalují na mělčině. Málokdo tuší, že hroši ve skutečnosti nedovedou aktivně plavat, ale místo toho běhají pod vodou nebo se odrážejí ode dna. Jsou to zdatní potápěči a na jedno nadechnutí vydrží pod hladinou až 10 minut, hluboké vodě se však vyhýbají. A tak pokud na hladině vidíme vršek hlavy podřimujícího hrocha, můžeme si být jisti, že se přinejmenším špičkami zadních nohou dotýká dna. Hroši jsou býložravci, kteří vycházejí na pastvu jen v noci, kdy jim sluneční žár nevysušuje kůži. Když se ve dne přece jen sluní, šedivá kůže jim zrůžoví. Pokryje se totiž výměškem zvláštních žlázek, který je červený a podobně jako běžný pot se odpařuje a tím ochlazuje povrch kůže. Obrovité tesáky, které mohou být u samců dlouhé až půl metru a jsou tvořené stejně kvalitní sklovinou jako kly slonů, slouží jako účinná zbraň proti případným nepřátelům. Hroši mají rádi společnost a zvláště samice a poloodrostlá mláďata se sdružují do skupin. Samci jsou méně snášenliví a urputně si hájí své vodní teritorium. Když nepomůže hrozba s široce rozevřenou tlamou, pustí se samci do zuřivého souboje. Často si z něj odnesou šrámy na celý život, málokdy však šarvátky končí smrtí.

Ochrana

Ještě v polovině minulého století bylo možné setkat se s hrochy takřka ve všech vodách subsaharské Afriky. Úbytek vhodných pastvin i mokřadů měl ale za následek pokles jejich početnosti, a přestože se dnes zdá, že jejich stavy již dále neklesají, nejsou již zdaleka tak četní, jak tomu bývalo. Navíc se často dostávají do konfliktů s lidmi, kterým ničí úrodu na polích a ti je proto pronásledují, a na mnoha místech jsou intenzivně loveni pro své zuby, využívané jako náhražka slonoviny. IUCN je proto v Červeném seznamu řadí do kategorie zranitelný druh.

Chov v Zoo Praha

V pražské zoo chováme hrochy již od roku 1933 a úspěšně jsme odchovali 11 mláďat. Jedno z nich – sameček narozený v roce 1984 a pojmenovaný Slávek – žil u nás jako jedna z nejznámějších zvířecích osobností Zoo Praha až do října 2018, kdy uhynul ve věku nedožitých 34 let.

Seznamte se: Tchéco

Podpora chovu

Naše hrochy obojživelné můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.