Vyznačuje se typicky schodovitě uspořádanými ocasními pery, která při plavání na hladině vztyčuje kolmo k tělu. Snadno ji poznáte i podle zobáku s vysokým hrbolem u kořene.

Foto: Jiří Trojánek, Zoo Praha

Zajímavosti

KACHNY OBECNĚ: kachny, kachničky i kachnice patří do řádu vrubozobých a dá se říci, že tomuto označení dělají čest. Mají totiž plochý zobák, který je na okrajích lemován drobnými vroubky a lamelami. Ty kachnám umožňují procezovat potravu z vody i z řídkého bahna. Takřka všechny kachny jsou lépe přizpůsobeny k životu na vodě než na souši. Díky nohám posunutým k zadnímu konci těla se na zemi pohybují pomalou, kolébavou chůzí. Naproti tomu většina kachen dovede velmi dobře létat a čírky dokonce patří k nejrychlejším ptákům vůbec, Kachny si hledají potravu hlavně ve vodě. Při tom buď na vodě jen panáčkují nebo s nataženým krkem vybírají drobné živočichy a části rostlin u hladiny (plovavé kachny), nebo se potápějí celé (potápivé kachny). Příslušnost k první skupině poznáme na první pohled podle toho, že ptáci mají jen „mělký ponor“ a ocas nesou nad hladinou. Potápivé druhy sedí na vodě víc ponořené a ocas není vidět. Mnohé druhy kachen vykazují výraznou pohlavní dvoutvárnost – samci jsou přinejmenším v době toku pestřeji a nápadněji zbarvení. Platí to hlavně u druhů, u nichž na vejcích sedí jen samice, zatímco samec obvykle hlídá okolí hnízda – nebo se na péči o potomky nepodílí vůbec. Poměrně běžně se u kachen setkáváme s vnitrodruhovým hnízdním parazitismem. Pod tímto odborným pojmem se skrývá situace, kdy samice snáší část vajec do hnízd jiných samic stejného druhu. Je to zřejmě jakási pojistka na ochranu před predátory – i kdyby jedno hnízdo nepřítel objevil a zničil, další potomci z jiných hnízd přežijí. Káčata jsou takřka ihned po vylíhnutí schopná běhat, plavat a samostatně si shánět potravu. Matka je pouze vodí na místa, kde je jí největší hojnost, hlídá je před predátory a v noci zahřívá.  KACHNICE BĚLOHALVÁ: létá nemotorně a ztěžka, je proto snadným cílem lovců. Mimo dobu hnízdění se sdružuje do početných hejn. Během hnízdění jsou dočasně monogamní, samec láká samici zvláštními chřestivými zvuky. Hnízdo buduje v hustém pobřežním porostu a často nad ním dělá „stříšku“ z ohnutých listů. Obývá nesouvislý areál od Španělska na východ po Čínu. 

Ochrana

Populace kachnice bělohlavé se zdá být v současné době stabilizovaná, přesto je v Červeném seznamu IUCN zařazena jako ohrožený druh. Po silném poklesu početního stavu v předchozích několika desetiletích, kdy téměř zmizela především ve Středomoří, žije dnes na světě okolo 8–13 tisíc kachnic. Tuto situaci dokresluje příklad populace ve Španělsku. V padesátých letech zde hnízdilo okolo 400 ptáků, zatímco o 20 let později klesl jejich počet na pouhé 22 kusy. V roce 2006 jich však ve Španělsku díky důsledné ochraně hnízdišť opět žilo přes 2500. Největší nebezpečí pro kachnici bělohlavou představuje především mizení vhodného životního prostředí a intenzivní lov na zimovištích. Ohrožena je i křížením s americkou kachnicí kaštanovou, která byla kdysi dovezena do Anglie a odtud expandovala do jihoevropských zemí.

Chov v Zoo Praha

První pár kachnic přišel v roce 1998. V letech 2002−2004 nastala v důsledku srpnové povodně krátká přestávka a chov byl obnoven příchodem dvou párů. V roce 2013 se podařilo odchovat první mládě.