Vyznačuje se pohlaví dvojtvárností: samci, vážící výjimečně až 50 kg, jsou tmavě hnědí, zatímco zhruba poloviční samice jsou šedé.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

KLOKANI OBECNĚ: klokani jsou typičtí vačnatci – samice má na břiše zvláštní vak, který dovede pevně uzavřít. Když se po asi měsíční březosti narodí mládě, je dlouhé jen 1−2 cm a naprosto nesamostatné. Přesto se musí samo vyšplhat po matčině břiše do vaku, najít struk a uchopit ho do tlamičky. Zde se pevně přisaje a živeno mateřským mlékem několik měsíců roste, než začne vykukovat ven. Ještě dlouho poté však pro něj vak představuje útočiště. Snaží se do něj vrátit dokonce i v době, když už je ve vaku přisátý jeho mladší sourozenec. Samice klokana totiž dokážou odchovávat v podstatě tři generace potomků naráz. Zatímco oplodněné vajíčko ještě čeká v klidovém stadiu v děloze, dalším mládě je ve vaku a to nejstarší už ho opustilo. Další zvláštností pohlavních orgánů samic vačnatců je to, že mají vyvinuté dvě dělohy, i když funkční je „na střídačku“ vždy jen jedna. Lidé si obvykle klokany představují, jak se ve skupinách pasou na trávě či dlouhými skoky uhánějí otevřenou krajinou. Ve skutečnosti však klokani mohou osidlovat nejrůznější prostředí včetně skal a hustých lesů, některé druhy dokonce žijí výhradně na stromech a obratně šplhají, a mnohé žijí samotářsky. Všichni však mají silné zadní končetiny a dlouhý ocas, s pomocí kterého udržují při pohybu rovnováhu nebo se o něj během odpočinku opírají.   KLOKAN HORSKÝ VÝCHODNÍ: dokáže přečkat dlouhé měsíce bez pití, jen s vodou získanou z potravy. Úkryt před největší denní výhní nachází pod skalními převisy a ve skalních dutinách, které si samci brání před rivaly a tolerují v nich nanejvýš samice.

Ochrana

Patří ke kriticky ohroženým druhům.

Chov v Zoo Praha

Klokany horské chováme od roku 2013.