Je to statný had s krémovým břichem, nepravidelnými skvrnami na bocích a hřbetě a typickou kresbou ve tvaru šipky na trojúhelníkovité hlavě. Bývá oproti nominátnímu poddruhu celkově kontrastnější a má sytěji vybarvenou hlavu, i když ve srovnání s krajtou tygrovitou tmavou (P. m. bivittatus) je naopak světlejší.  

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

KRAJTY OBECNĚ: krajty patří k velmi známým nejedovatým hadům, takzvaným škrtičům. Asi 30 druhů je rozšířeno v tropické části Starého světa, od Afriky přes Asii po Austrálii. Některé dávají přednost lesům, jiné obývají otevřenou savanu. Jsou to poměrně mohutní hadi se zřetelným krkem a trojúhelníkovitou hlavou. Největším druhem je krajta mřížkovaná, u které byla zjištěna rekordní délka více než 9,5 m. Zajímavé je chování samic v době rozmnožování. Krajty sice kladou vejce, ale na rozdíl od jiných vejcorodých hadů o ně po celou dobu inkubace pečují. Obtočí se kolem snůšky a přinejmenším ji hlídají. Navíc zajišťují vajíčkům správnou vlhkost a dokonce jsou schopné je zahřívat. Teplo vytvářejí záškuby svalů nebo se prohřejí na slunci.  KRAJTA TYGROVITÁ CEJLONSKÁ: V zoo chováme jeden z poddruhů známé krajty tygrovité. I když někdy není jako poddruh uznávána a je považována jen za menší formu kontinentální krajty tygrovité světlé (P. m. molurus), podle nejnovějších studií se ě jedná o zcela samostatný poddruh. Zdržuje se sice převážně na zemi, ale velmi dobře plave a nečiní ji potíže ani šplhání po stromech.

Chov v Zoo Praha

První krajtu tygrovitou věnoval zoologické zahradě Spolek chovatelů v roce 1939. Krajtu tygrovitou cejlonskou chováme od roku 1992.