Je nezaměnitelný nejen díky své velikosti, ale i celkovému vzhledu. Křídla a hřbet i svrchní strana ocasu jsou břidlicově šedočerné, letky mají bílý lem. Spodina těla je bílá. Krk a hlava jsou lysé, jen temeno je řídce opeřeno. Na hrdle má marabu lysý vak, který se uplatňuje hlavně při toku, protože ho ptáci dovedou nafouknout.

Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Zajímavosti

Tento příbuzný čápů obývá tropické a subtropické oblasti Afriky, kde ho najdeme spíše v otevřené krajině, mnohdy i na suchých savanách. Všichni marabuové se živí zdechlinami, o čemž konec konců svědčí i lysá hlava a krk. To ovšem neznamená, že by to byla jejich jediná potrava. Dovedou lovit v bažinách, ať už kraby nebo ryby. Často také přilétají k požárům, kde hlídkují a živí se vším, co prchá před ohněm, od sarančí a všekazů po ještěry a hlodavce. Marabuové se rádi sluní v charakteristické pozici „na patách“, s roztaženými křídly a zobákem opřeným o lysý hrdelní vak. Zvláště nápadní jsou marabuové v době hnízdění, protože si v početných koloniích stavějí mohutná hnízda na stromech.

Chov v Zoo Praha

Samec marabu afrického dorazil do Prahy už v roce 1934, a to prostřednictvím Hegenbeckovy firmy. Žil do roku 1944, pak nastala pauza a další pár přišel v roce 1951. V 50. letech se v souvislosti s transporty zvířat mezi západem a východem objevilo mnoho dalších jedinců, obvykle jen na krátkou dobu. V roce 1984 dorazila z přírody mladá samice Otina, která později vytvořila pár se samcem Oskarem (ten přišel v roce 1992 ze zoo v Ústí n. L.) a společně odchovali několik mláďat. Když Otina v roce 2000 uhynula, připojila se k Oskarovi samice Mařena, pocházející rovněž z přírody. Také oni odchovali několik mláďat. Mařena v roce 2010 uhynula, ale Oskar žije v zoo dosud a projevuje se jako skvělý pěstoun, který odchovává i podsazená mláďata pocházející z jiných zoo.

Podpora chovu

Naše marabuy můžete adoptovat, sponzorovat anebo jim koupit tzv. Stravenku.