Je to statná sova, která vytváří několik poddruhů. Má okrouhlý závoj a tmavé oči. Vytváří dvě barevné formy – světle šedou a tmavou, šedohnědou.

Foto: Ivan Dudáček

Zajímavosti

PUŠTÍCI OBECNĚ: Kdybychom si měli představit prototyp sovy, nejspíš bychom sáhli k některému ze zástupců rodu puštíků (Strix). Sovy bývaly dříve nazývány nočními dravci a dokonce řazeny do stejného řádu, ve skutečnosti však s „pravými“ dravci nijak blízce příbuzné nejsou. Určitá podobnost je výsledkem přizpůsobení obdobnému životnímu stylu. Sovy se živí lovem živé kořisti, od hmyzu po středně velké savce. Na rozdíl od dravců polykají kořist celou, netrhají ji na kousky, proto jsou v jejich vývržcích zachované celé lebky a kosti malých obratlovců. Většina druhů včetně puštíků loví v noci. Oči sov jsou namířené dopředu a obklopené kruhovitě uspořádanými pery, která tvoří charakteristický „závoj“. Při letu se orientují nejen ostrým zrakem, ale i vynikajícím sluchem. Uši sov jsou však ukryté v hustém peří, které vytváří jakousi nálevku, jež soustřeďuje zvuky. Díky hřebínkovitým okrajům letek mohou sovy létat naprosto nehlučně. To vše pochopitelně platí i pro puštíky, střední až velké sovy s kulatou hlavou a bez chvostků, což jsou pírka na temeni hlavy, která mají třeba výři nebo kalousi. PUŠTÍK BĚLAVÝ: Obývá eurasijské lesy v několika poddruzích, z nichž v zoo chováme dva – pobaltského a středoevropského. Ten je po výrovi velkém druhou největší českou sovou, ovšem na mnoha místech během minulého století vyhynul. Puštík bělavý hnízdí nejčastěji v opuštěných hnízdech dravců, vysoko na stromech. Na vejcích sedí jen samice, samec ji v té době krmí.

Ochrana

Zoo Praha se podílí na projektu návratu puštíků bělavých zpět do šumavských lesů i do alpské přírody.

Chov v Zoo Praha

Puštíky bělavé středoevropské našli návštěvníci v zoo již v roce 1935. Delší přestávka v chovu nastala v 50. letech a poté od konce 60. let do roku 2001. Puštíky bělavé pobaltské jsme začali chovat v roce 1990, i když jeden puštík se objevil na krátkou dobu i na přelomu 40. a 50. let. V letech 1995−2009 jsme je pravidelně rozmnožovali. Nyní chováme samce ze zmíněné první skupiny, dovezené v roce 1990, a samici, kterou jsme získali v roce 2010.