Velký druh supa s celkově hnědým až hnědočerným zbarvením. Dlouhý krk i hlava jsou světlé, kolem krku má neuspořádaný límec z prodloužených per. Krátký ocas je klínovitý. Kolem očí má tmavou kresbu, pole u kořene zobáku je světle modré.   

Foto: archiv Zoo Praha

Zajímavosti

Sup hnědý obývá horské oblasti až do výšky 4 500 m n. m. Jeho hlavní oblast rozšíření se nachází v Asii, malá populace však žije také ve Španělsku a na jihovýchodě Evropy. Je to lesní druh supa, hnízdí především na stromech nebo na skalních římsách. Při sezení na vejci i krmení mláděte se střídají oba rodiče. Supi plní v přírodě úlohu „zdravotní policie“ – létají nad krajinou a svým dokonalým zrakem pátrají po zdechlinách zvířat, kterými se živí a tím je pomáhají odklízet. Zužitkují je tak dokonale, že zbudou jen kosti, a nedělá jim problém ani zahnilé maso, které jiná zvířata žrát nemohou. Mnoho supů má dlouhý krk, který jim usnadňuje propracovat se zobákem hluboko do útrob velkého uhynulého zvířete, a takřka všichni mají silný ostrý zobák, kterým s lehkostí odtrhávají svalovinu z kostí. Aby si při tom neznečistili peří, mají hlavu i krk až na výjimky holé, nebo porostlé jen jemných chmýřím. V Americe, kde supi nežijí, přebrali jejich funkci v ekosystému kondoři, kteří však na rozdíl od supů po potravě pátrají také s využitím vynikajícího čichu.

Ochrana

Sup hnědý na většině území mizí, proto je zařazen v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jako zranitelný.

Chov v Zoo Praha

Supi hnědí patří k tradičně chovaným druhům. První pár jsme získali v roce 1933 z cirkusu Kludský a samec žil v zoo dlouhých dvacet let. V 50. letech procházeli zoologickou zahradou tranzitní ptáci, někteří ale zůstali v expozicích, a tak zůstal chov nepřerušen. Samici, která k nám přišla v roce 1972, chováme dodnes, stejně jako pár, jenž pocházel z přírody a přišel v roce 1977. První odchov se podařil v roce 1992 a poté následovaly další.