Je nejmenším druhem želvy na severní polokouli. Má vysoce klenutý krunýř a zbarvení v odstínech slonovinové, tmavohnědé, zlatavé, růžové a matně žluté barvy.      

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý.Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA EGYPTSKÁ: Ze severní Afriky se řadí mezi nejohroženější želvy světa.Sedm až osm měsíců roku tráví nehybně v úkrytu, protože letní sucha a vedra jsou vražedná. Její aktivita se omezuje na pozdně podzimní až jarní měsíce. V tomto období se musí rychle vykrmit, absolvovat námluvy a naklást 2−3 snůšky. Mláďata se musí líhnout rovněž v příznivém období, proto je inkubační doba prvních snůšek nejdelší a u pozdějších se zkracuje.  

Ochrana

Je kriticky ohroženým druhem − patří mezi 25 nejohroženějších druhů želv na světě. Její životní prostředí a způsob života se v lidské péči velmi nesnadno napodobují. Evropské zoologické zahrady organizují evropský záchovný program (EEP), který je založen na jedincích libyjského původu, zabavených pašerákům v Itálii.

Chov v Zoo Praha

Želvy egyptské v současné době chováme v zázemí.