Husy, jejichž předkem byla husa velká, mají kompaktní tělo a silný krk. Husy zdomácnělé z husy labutí mají štíhlé tělo, dlouhý tenký krk a nad kořenem zobáku typický hrbol.

Zajímavosti

HUSY OBECNĚ: Husy patří spolu s kachnami a labutěmi do řádu vrubozobých. Většinou jsou však méně vázané na vodu než kachny. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák spíše kuželovitý, s ostrými okraji. Kromě toho mají delší krk a nohy posunuté více pod střed těla, takže jejich chůze není tak kolébavá jako u kachen. U většiny druhů se samec od samice nijak výrazně neliší. Jako u všech vrubozobých jsou mláďata hus nekrmivá, což znamená, že jsou po vylíhnutí schopná se pohybovat a jsou chráněna prachovým šatem.  HUSY DOMÁCÍ: Byla zdomácněna před 7 000 lety. Všechna současná plemena pocházejí ze dvou divokých předků. V Asii to byla husa labutí (Anser cygnoides), jejíž zdomácnělé potomky vystavujeme v Dětské zoo, v ostatních částech světa husa velká (Anser anser). Oproti divokým husám jsou husy domácí těžší, mají zmenšený mozek a srdce a zvětšená játra. Pro chov je ale důležitější, že u nich zanikl stěhovavý a v mnoha případech i hnízdní pud, takže je lze chovat volně ve výbězích. Co si však domácí husy ponechaly, je značná ostražitost a bojovná snaha hájit vlastní teritorium. Husy jsou většinou méně vázané na vodu než kachny. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák kuželovitý, s ostrými okraji. Kromě toho mají oproti kachnám delší krk a nohy posunuté více pod střed těla, takže jejich chůze není tak kolébavá jako u kachen. U většiny druhů se samec od samice nijak výrazně neliší. Jako u všech vrubozobých jsou mláďata hus nekrmivá, což znamená, že jsou po vylíhnutí schopná se pohybovat a jsou chráněna prachovým šatem. Na vejcích sedí jen samice, zatímco samec hlídá okolí hnízda, housata však vodí oba rodiče.

Chov v Zoo Praha

Husa domácí patří k tradičně chovaným druhům a v zoo byli zástupci některých plemen chováni již v době jejího otevření v roce 1931.