Má oválný, ve stáří hladký krunýř s velmi proměnlivým zbarvením. Na tmavším základě lze pozorovat skvrnění v podobě podélných čárek a teček.  

Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. Vodní želvy mají krunýř plochý, mnohdy pružný až kožovitý, někdy výrazně potlačený. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA BAHENNÍ: Želva bahenní tráví hodně času vyhříváním na slunci. Po páření samice opouštějí vodu a hledají suchá slunná místa s písčitým podkladem, kde kladou vejce. Teplota během vývinu mláďat ovlivňuje jejich pohlaví – při vyšších teplotách se líhnou samice. V chladnějších částech areálu upadá na zimu do stavu strnulosti a nevadí jí dokonce, ani když voda zamrzne. Je jedinou želvou, kterou lze zahrnout do fauny ČR, i když dočasně vymizela a současné populace jsou uměle vysazené. Zimu tráví ve stojatých vodách, a to buď na dně, nebo ve vodě pod vrstvou ledu. V minulých staletích bývala chována v rybnících při klášterech a panstvích, neboť polévka z ní byla považována za vhodné postní jídlo. 

Chov v Zoo Praha

První želvy bahenní se objevily v 50. a 80. letech, v novodobé historii je chováme od roku 2006.