Sovu pálenou snadno poznáme podle srdcovitého závoje, který je témeř bílý, s hnědým okrajem. Také spodina těla je bělavá, zatímco hřbet a křídla bývají zbarvené v ruzných odstínech béžové až hnědé, s tmavým skvrněním a někdy popelavým nádechem. V letu mívá nohy volně svěšené.

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

Původním prostředím sovy pálené je otevřená krajina se skálami nebo světlé lesy s doupnými stromy, přizpůsobila se ale blízkosti člověka a dnes hnízdí převážně v budovách, především na půdách. Vejce snáší přímo na holý podklad. Aktivní je převážně v noci, lze ji však zastihnout i za soumraku nebo brzy zrána. V době toku se samec ozývá opakovaným, poměrně jemným švitořivým hlasem. Mláďatům se rodiče zase ohlašují jakoby žabím skřehotavým voláním.

Chov v Zoo Praha

Pražské zoo se tyto sovy pravidelně rozmnožují a část mláďat je vypouštěna do přírody, aby posílila divoké populace. První sovu pálenou jsme podle doložených údajů získali v roce 1979.