Je to atraktivně zbarvený malý druh gekona s hladkými, jakoby sametovými šupinami, zavalitým tělem, silným ocasem a rozšířenými prsty s přísavkami i ostrými drápky.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

GEKONI OBECNĚ: gekoni a gekončíci bývali řazeni do jedné čeledi gekonovitých, v současné době jsou uznáváni jako dvě samostatné čeledi. Lidé si obvykle gekona predstaví jako malého ještera, který díky přísavkám zdatně zdolává i kolmé a na první pohled zcela hladké povrchy. Ve skutečnosti jsou však gekoni mnohem rozmanitější: některé druhy si při šplhání namísto přísavkami pomáhají dlouhými tenkými prsty se zahnutými drápky, další nešplhají vůbec a místo toho se zahrabávají do substrátu, některé mají tenoučké, hubené tělo, mnohé zas mají zkrácený či stočený ocas. A to ani nemluvě o dalších zástupcích čeledi gekonovitých, kteří v češtině jméno „gekon“ či „gekončík“ nenesou: denních felzumách a pagekonech či podivných ploskorepech, kteří svým vzhledem napodobují suché listy, větvičky či kůru stromu porostlou lišejníky! Se všemi zástupci skupiny se setkáme v subtropech a tropech a mnozí jsou oblíbenými terarijními zvířaty. V pražské zoo chováme hned několik druhů stromových, skalních i pozemních gekonů.  GEKON SKVRNITÝ: je aktivní převážně v noci, někdy ho lze zastihnout i ve dne. Rád se ukrývá pod kůrou nebo v různých skulinách na stromech. Není nijak rychlým lovcem – obvykle čeká, až se kořist přiblíží, a pak ji hbitě lapí. Samice zahrabává vejce do půdy a navrší na ně malý kopeček substrátu. Víc o ně nepečuje.

Chov v Zoo Praha

První gekony skvrnité jsme získali v roce 2003, od roku 2004 je rozmnožujeme.