Je o něco větší než myš domácí, ale ocas má kratší než tělo. Typickým poznávacím znakem jsou ovšem podélné tmavé pruhy na zlatavě až rezavě zbarveném hřbetě.

Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Zajímavosti

MYŠ OBECNĚ: jednou z nejpočetnějších a nejpestřejších skupin hlodavců jsou myšovití. Českým jménem „myši“ obvykle označujeme menší zástupce myšovitých, kteří mají většinou velké oči i ušní boltce a dlouhý lysý nebo jen řídce ochlupený ocas. Způsobem života se však mohou jednotlivé druhy neuvěřitelně lišit.  Najdeme mezi nimi samotáře i druhy pospolité, obyvatele pouští, savan i lesů nebo druhy vázané na přítomnost člověka. Některé, jako třeba veliká australská myš bobří, se dokonce specializovaly k částečně vodnímu životu. Téměř všechny myši až na několik výjimek rodí holá, bezmocná mláďata, která zpočátku ukrývají v hnízdě. Výjimkou jsou například bodlinatky z pavilonu Afrika zblízka. Kromě nich zde ale chováme i další zajímavé africké druhy.  MYŠ PRUHOVANÁ: ještě nedávno byl rod Rhabdomys považován za monotypický s jediným druhem, a to myší čtyřpruhou (R. pumilio). Na základě studií DNA i rozdílů v chování a ekologii je dnes kromě tohoto druhu uznávána i myš pruhovaná jako samostatný druh. Žije samotářsky, zdržuje se takřka výhradně na zemi (i když dovede šplhat po větvích) a je aktivní za šera. Teritoria samců a samice se mohou překrývat. Samice buduje pro mláďata hnízdo. Je zajímavé, že v přírodě o ně pečuje většinou sama, ale v chovech se na jejich výchově často podílí i samec.

Chov v Zoo Praha

Tento druh v současné době nechováme.