Malý savec se špičatým čenichem a tělem krytým svrchu bodlinami, což je vlastně přeměněná srst.

Foto: Vladimír Motyčka, Zoo Praha

Zajímavosti

Na první pohled vypadá bodlín Telfairův jako ježek, zdání však klame. Podle současných poznatků nemá s ježkem mnoho společného a vnější podobnost vznikla zřejmě v důsledku obdobného způsobu života (hovoříme o takzvaném konvergentním vývoji). Bodlíni a jejich příbuzní tenreci jsou starobylou skupinou zvířat obývajících Madagaskar a některé oblasti Afriky, jejichž vzdálené příbuzné bychom našli mezi jinými prapůvodně africkými savci: hrabáči, slony, damany či bércouny. Jsou tak starobylí, že dokonce ani nemají některé ze znaků, které jsou jinak pro placentální savce typické: schopnost dokonale regulovat svou tělesnou teplotu či oddělený řitní a pohlavní otvor (místo toho mají podobně jako ptáci či vačnatci jedinou společnou kloaku). Bodlín Telfairův je samotář, který se s jinými příslušníky svého druhu setkává jen na krátkou dobu během rozmnožování. Aktivní je v noci, kdy se vydává za potravou. Den tráví schovaný v noře či ve stromové dutině – i když je to převážně pozemní tvor, dovede poměrně obstojně šplhat.

Chov v Zoo Praha

Historie chovu bodlínů je kupodivu docela dlouhá. První jedinci přišli v r. 1977 a od té doby chováme tento druh nepřetržitě dodnes. Přestože se bodlíni pravidelně rozmnožovali, první úspěšný odchov se dostavil až v r. 2011.