Má kontrastní rezavě-černé zbarvení, samec a samice vypadají stejně.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Zoologické zařazení bércounů bylo dlouho rébusem. Uvažovalo se o jejich příbuznosti s hmyzožravci, se zajíci i s kopytníky. Dnes se vědci nejčastěji přiklánějí k názoru, že bércouni jsou samostatným řádem patřícím do široké skupiny prapůvodních afrických řádů, v níž bychom našli například slony, damany, bodlíny či hrabáče. Souhrnně jim říkáme Afrotheria, což bývá volně překládáno jako afrosavci. Charakteristickým poznávacím znakem bércounů je čenich protažený do jakéhosi miniaturního pohyblivého chobůtku a tenké dlouhé nožky s prodlouženými a srostlými kostmi bérce (část nohy od kolene ke kotníku tvořená kostí holenní a lýtkovou). Bércouni mají vynikající smysly, bleskurychlé reflexy a nervní povahu, která jim velí dát se při sebemenším vyrušení hbitě na úprk. Ve vrhu mívají jen málo mláďat, zato velmi dobře vyvinutých – jsou veliká, osrstěná, vidoucí a již brzy po narození běhají. Matka je zpočátku odkládá do hnízda a chodí je navštěvovat pouze za účelem krmení. Bércoun Petersův je jedním z největších a nejbarevnějších zástupců řádu. Žije v párech, které si brání společné území, většinu roku však partneři tráví nezávisle jeden na druhém – potravu hledají na vlastní pěst a v listí na zemi si každý staví vlastní obydlí.

Ochrana

Málo dotčený druh

Chov v Zoo Praha

V evropských chovech je tento druh velmi vzácný, v Zoo Praha ho od roku 2019 najdete v pavilonu Afrika zblízka.