Písková základní barva doplněná oranžovými a černavými plochami a černá špička ocasu, který často zdvihá a svinuje – to jsou hlavní poznávací znaky této štíhlé agamky. Mimořádně dlouhé prsty zadních nohou lemuje „hřebínek“ vyčnívajících šupin pro snazší hrabání v písku.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

AGAMKY OBECNĚ: Agamky jsou drobní zástupci početné čeledi agamovitých, charakterističtí plochým tělem a kulatou hlavou, která jim v angličtině vynesla označení „ropuchohlavé agamy“ (toad-headed agamas). Jejich domovským prostředím jsou pouště a polopouště východní Evropy a především Asie. Velmi charakteristické je pro ně zvedání, stáčení a rozvíjení ocásku, které slouží jako komunikační prostředek používaný při hájení malých, vzájemně se překrývajících teritorií.   AGAMKA PŘEVALSKÉHO: Obývá otevřenou krajinu s dostatkem úkrytů, které si brání a odhání od nich ostatní velmi výraznou signalizací pomocí ocasu. Soupeření samečků o teritoria často vyústí v souboj. Stejně jako příbuzné druhy je i agamka Převalského hmyzožravá a aktivní ve dne. Systematika agamek je mimořádně složitá a je v současnosti předmětem výzkumů. Podle některých z nich by měly být mezi agamky Převalského řazeny i mnohé populace, kterým byla dříve přisuzována druhová samostatnost. Tento přístup by z agamky Převalského činil nejběžnějšího ještěra Mongolska, rozšířeného po celé jižní části země.