Mramorované zbarvení tohoto hada, přecházející od béžové po černou, funguje jako maskovací. Malá, ostře zakončená hlava, která přes neznatelný krk plynule přechází do válcovitého těla, jsou adaptacemi usnadňujícími hrabání v písku.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Patří k větším zástupcům rodu hroznýšek (Eryx), přičemž samice jsou delší a robustnější než samci. V létě se před denním žárem ukrývá v podzemí, kde si buď sám razí chodby, nebo využívá nory hlodavců; na povrch vylézá teprve se soumrakem, kdy se vydává na lov. V chladnějších oblastech svého výskytu, mezi něž patří Mongolsko, přečkává období od října do dubna v úkrytech ve stavu brumace, což je druh zimního spánku vyskytující se u plazů. Jeho tělesná teplota v té době klesá, životní funkce se zpomalují a aktivita se omezuje na minimum. V lidské péči se dožívá až 24 let. Ačkoli jde o nejedovatého a pro člověka zcela neškodného hada, který se v ohrožení pouze stáčí do pevného klubka, v západní části pouště Gobi bývá ztotožňován s bájným pouštním červem známým pod jménem olgoj chorchoj. Olgoj chorchoj je místními popisován jako půl metru až metr dlouhý krvavě rudý červ, údajně prudce jedovatý a schopný pliváním jedu či elektrickým výbojem zabít i na dálku. V letech 1990 až 2009 se do Mongolska vypravilo hledat olgoje chorchoje několik expedic, z nichž první dvě byly české, vedené cestovatelem a badatelem Ivanem Mackerlem. Žádná z nich však neobjevila důkazy ani stopy existence obávaného červa.

Chov v Zoo Praha

Podle dochovaných záznamů se jeden hroznýšek objevil v zoo v letech 1974−1979 a poté až v roce 2003, kdy pro pavilon Afrika zblízka přišli zástupci poddruhu hroznýška pestrého, Eryx colubrinus loveridgei.