Má pískově hnědou, hustou a jemnou srst, která ji dokonale chrání před chladem a maskuje na suchých vysokohorských pampách a polopouštích.

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

LAMA OBECNĚ: lamám se někdy přezdívá „bezhrbí velbloudi“ nejen proto, že patří do stejné skupiny sudo-kopytníků, ale také pro jejich nenáročnost a vytrvalost. Tak jako jsou velbloudi nepostradatelní v pouštích, uplatňují se lamy v jihoamerických horách. Díky měkkým mozolům na spodní straně prstů se bezpečně pohybují i na uzoučkých stezkách a skalních římsách, vydrží dlouho bez vody a stačí jim chudá horská vegetace. Divoké lamy žijí v různě početných skupinách, tvořených samicemi a mladými zvířaty doprovázenými jedním dospělým samcem, který si je brání před ostatními. Jakéhokoliv narušitele samec zahání kopáním a pliváním. Teritorium si lamy označují hromadami trusu, který hromadí na určitých místech, takže jsou značky viditelné na velkou vzdálenost.  LAMA GUANAKO: jejím zdomácněním vznikla lama krotká. Hustá a jemná srst ji dokonale chrání před chladem a maskuje na suchých vysokohorských pampách a polopouštích. Dospělí samci guanak si hájí teritorium, které je tak velké, aby uživilo nejen je, ale i několik samic s mláďaty. V nebezpečí spoléhají lamy především na rychlé nohy. Pokud však dojde na vnitrodruhové potyčky, zachovávají lamy jako většina živočichů určitý rituál. Nejprve vetřelci imponují a hrozí a snaží se ho zahnat. Když se to nepovede, dochází k fyzickým soubojům. Tyto souboje mají rovněž podobu rituálů – u velbloudovitých velmi kuriózních. Teprve až jako poslední možnost přicházejí ke slovu kopání a kousání, což jsou zároveň i obranné prostředky proti predátorům. Soupeři po sobě plivou a jsou schopni se neuvěřitelně přesně trefit na vzdálenost 2–3 m.

Ochrana

Kdysi bývaly tyto lamy běžné, kvůli pronásledování a konkurenci s domácími zvířaty však jejich stavy výrazně klesly.

Chov v Zoo Praha

První guanaka jsou v pražské zoo zaznamenána z let 1945−1948, o jejich osudu však žádné podrobnosti neznáme. Víme jen, že první evidované mládě se narodilo v roce 1948, další v roce 1953. V roce 1967 se narodila samička, která dostala jméno Bába a stala se v podstatě zakladatelkou chovu, protože přivedla na svět několik mláďat a uhynula až v roce 1985.