Hadilov je prakticky nezaměnitelný. Má dlouhé nohy, štíhlé tělo, převážně šedobílé zbarvení a na hlavě prodloužená pera, která při načepýření vypadají jako brky za uchem středověkého písaře. Mladé ptáky lze od dospělých snadno poznat podle žlutě zbarvené kůže hlavy, zatímco dospělí jedinci ji mají červenou.

Samice hadilova písaře, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

České jméno dostal tento půvabný africký dravec podle dvou znaků. Jednak má na hlavě prodloužená pera, která vypadají jako brk za uchem středověkého písaře, jednat do jeho jídelníčku patří také hadi. Při vyhlížení kořisti ale nekrouží ve vzduchu jako většina dravců, ačkoliv létat umí. Při lovu si rozvážně vykračuje (denně tak urazí 10-20 km) a po vhodném úlovku pátrá bystrým zrakem. Dlouhýma nohama se silnými prsty dokáže ulovit jedovatého hada i menšího zajíce a kořist pak obvykle polyká celou. V letu uvidíte spíše během námluv nebo při přeletu na nocoviště či k hnízdu v korunách akácií. Samec se samicí žijí v trvalém svazku a společně si hájí teritorium a pečují o mláďata. Hnízdo může být široké přes dva metry a je používané opakovaně. Přes poměrně rozsáhlý areál výskytu je hadilov ohrožován v první řadě rozrůstajícím se zemědělstvím a lovem. Farmaření spojené se spásáním a zabíráním půdy, které mění charakter krajiny, je nejvážnější příčinou klesajících početních stavů tohoto jedinečného dravce. Paradoxně by se mohlo zdát, že odlesňování může být pro hadilovy výhodné, avšak rozšiřování zemědělské krajiny a urbanizace vede k úbytku druhu, protože ptáci trpí nedostatkem potravy i možnostmi k hnízdění.