Patří do skupiny menších druhů leguánů bez hřbetního hřebene. Samci jsou pestře zbarvení s převažujícími modrozelenými tóny, samice jsou spíše hnědavé. Obě pohlaví mají základní barvu těla proloženou drobnými tečkami, mezi kterými vystupují u březích samic nápadné červené skvrnky. Pro obě pohlaví je také typický dvojitý tmavý obojek na krku.

Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Zajímavosti

Je vysloveně teplomilný a dokáže se pohybovat po skalách rozpálených na 60 °C. Aktivní je i během nejžhavějších denních hodin, kdy loví různě velkou kořist včetně jiných plazů, velkých téměř jako on sám. Aby se ochladil na rozžhavené kamenité půdě, zvedá střídavě nohy, takže stojí vždy jen na dvou. V případě nebezpečí se dokáže vztyčit a prchat jen po zadních nohou podobně jako baziliškové nebo anolisové. Samci často pobývají na vyvýšeném kameni, odkud mají dokonalý přehled o celém svém území. Při námluvách, ale také na obranu svého území před konkurenčními samci, se uchylují k nápadným pohybům a postojům těla – dělají kliky, hrbí hřbet do vysokého oblouku a vydouvají hrdlo.

Chov v Zoo Praha

Leguánovci přišli do zoo v roce 2003 a dosud se zde vylíhlo více než 150 mláďat.