Má tenký rovný zobák a velmi dlouhé červenorůžové nohy, jinak je černobíle zbarvená. Bílá je hlava, krk, spodina, kostřec a ocas, černá jsou křídla, hřbet a proměnlivá kresba na hlavě (obvykle větší u samců). Mladí ptáci mají šupinovitou kresbu tmavých per.

Pisila čáponohá. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Zajímavosti

Pisila čáponohá obývá rozlehlý areál a podle některých autorů jsou jednotlivé poddruhy uznávány jako samostatné druhy. Nominální poddruh Himantopus h. himantopus je rozšířen v pásu od západní Evropy po Střední Asii, v susaharské Africe a jižní až jihovýchodní Asii. Jméno čáponohá je více než příhodné – její červené nohy jsou totiž v poměru k tělu až neuvěřitelně dlouhé, takže skutečně vypadají, jako by si je vypůjčila od čápa. Patří mezi bahňáky a stejně jako typičtí příslušníci této početné skupiny si i ona potravu shání na rozhraní vody a souše. Právě délka nohou jí přitom umožňuje zavítat i do hlubší vody, kam již jiní bahňáci nemohou. V některých oblastech jsou pisily stálé, severnější populace jsou však tažné a migrují na velké vzdálenosti. V té době mohou vytvářet obrovská, až tisícihlavá hejna. V době hnízdění jsou monogamní a oba rodiče se podílejí na stavbě hnízda i péči o mláďata.  

Chov v Zoo Praha

Pisily bývaly vystavovány v takzvaném Bechyněho pavilonu vodních ptáků (dnešní Sečuán) ještě v 70. letech, ale podrobnější záznamy chybějí. Ptáci, které najdete v evropské voliéře Ptačích mokřadů, jsou zde chováni od roku 2010.