Svrchní část krunýře (karapax) je hnědavá se světlejší kresbou a nápadnými rýhami. Plastron je žlutý. Hlava je klínovitá, se špičatým čenichem, a stejně jako nohy a ocas je žlutavá. Samec má oproti samici protáhlejší karapax a lehce vydutý plastron.

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

ŽELVY OBECNĚ: Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují. Mnohé druhy putují na kladiště na velké vzdálenosti a využívají stejná místa po tisíce let. ŽELVA TEXASKÁ: Tato želva obývá suché křovinaté oblasti Severní Ameriky. Má ráda sukulenty, obzvláště plody opuncií, které tvoří součást jejího převážně rostlinného jídelníčku. Patří mezi čtyři druhy takzvaných želv myších, které si hloubí dlouhé nory. Je z nich v tomto ohledu nejméně zdatná, vyhrabává si jen mělké brázdy nebo k odpočinku využívá nory jiných zvířat. Je aktivní ve dne. Nejchladnější a nejteplejší období v roce tráví ve stavu strnulosti ve vhodném úkrytu. Samci se v době námluv přetlačují pomocí výrůstku na předním okraji plastronu (spodní část krunýře).  

Ochrana

Patří k chráněným druhům státu Texas.

Chov v Zoo Praha

Chováme je od roku 2007, první mláďata se vylíhla v roce 2010. Rozmnožili jsme ji jako první zoo v Evropě.