Dospělý puštík má tmavé zbarvení, světlé lemy kolem žlutých očí a bílou nebo žlutavou hruď. Mláďata vypadají jako negativ rodičů – jsou převážně bílá, s tmavým obličejem.    

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

PUŠTÍCI OBECNĚ: Kdybychom si měli představit prototyp sovy, nejspíš bychom sáhli k některému ze zástupců rodu puštíků (Strix). Sovy bývaly dříve nazývány nočními dravci a dokonce řazeny do stejného řádu, ve skutečnosti však s „pravými“ dravci nijak blízce příbuzné nejsou. Určitá podobnost je výsledkem přizpůsobení obdobnému životnímu stylu. Sovy se živí lovem živé kořisti, od hmyzu po středně velké savce. Na rozdíl od dravců polykají kořist celou, netrhají ji na kousky, proto jsou v jejich vývržcích zachované celé lebky a kosti malých obratlovců. Většina druhů včetně puštíků loví v noci. Oči sov jsou namířené dopředu a obklopené kruhovitě uspořádanými pery, která tvoří charakteristický „závoj“. Při letu se orientují nejen ostrým zrakem, ale i vynikajícím sluchem. Uši sov jsou však ukryté v hustém peří, které vytváří jakousi nálevku, jež soustřeďuje zvuky. Díky hřebínkovitým okrajům letek mohou sovy létat naprosto nehlučně. To vše pochopitelně platí i pro puštíky, střední až velké sovy s kulatou hlavou a bez chvostků, což jsou pírka na temeni hlavy, která mají třeba výři nebo kalousi. PUŠTÍK BRÝLATÝ: Je nápadně zbarvený druh z tropických oblastí Ameriky, který se dokázal přizpůsobit přeměně původního prostředí v kulturní krajinu. Puštík brýlatý je velice rychlý a obratný letec. Při lovu vyhlíží kořist, bleskově ji uchvátí a odnese zpět na posed. Jindy sbírá živočichy mezi listy a na větvích. Samec se ozývá zvláštním hlasem, který připomíná klepání kladívka o suchou větev. Hlas samice je pronikavý křik. Při sezení na vejcích a péči o mláďata (obvykle přežije jen jedno) se střídají oba rodiče.

Chov v Zoo Praha

Jeden samec žil v zoo v letech 1966−1969, další pak v letech 1993−2008. Poté přišel pár, který v roce 2014 vyvedl dvě mláďata.